Čtenáři žijí téměř o dva roky déle

Věděli jste, že pravidelné čtení může ovlivnit délku života, pomáhá chránit paměť a dětem dává náskok ve škole? Při četbě přitom netrénujete jen slovní zásobu. Zaměstnáváte pozornost, emoce, představivost i schopnost porozumět druhým. Pár stránek ve vlaku tak může být mnohem víc než jen způsob, jak si zkrátit cestu.

Co všechno se při četbě děje?

Při čtení nevnímáme pouze písmena. Mozek si vytváří obrazy, propojuje nové informace s tím, co už zná, pamatuje si postavy a odhaduje, co přijde dál. Do práce se zapojují centra spojená s jazykem, pamětí, rozhodováním i emocemi. Na rozdíl od rychlého procházení krátkých zpráv či videí zůstáváme delší dobu u jedné činnosti. Čtení tak přirozeně trénuje soustředění a schopnost pracovat se složitějšími informacemi.

Potvrzují to i statistiky. Teenageři, kteří četli ve volném čase, znali v jednom z dlouhodobých výzkumů o 26 % více slov než jejich vrstevníci, kteří nečetli nikdy. Děti, kterým rodiče v předškolním věku pravidelně četli, měly v jazykových dovednostech přibližně osmiměsíční náskok. A patnáctiletí, kterým rodiče četli v prvním roce školy, dosahovali v testech PISA výsledků odpovídajících více než půl roku vzdělávání navíc.

Čtení ovšem nepomáhá jen dětem. U seniorů, kteří sáhli po textu alespoň jednou týdně, byla během dlouhodobého sledování zaznamenána o 46 procent nižší pravděpodobnost úpadku paměti a dalších rozumových schopností. Jiný výzkum zase zjistil, že čtenáři knih žili v průměru přibližně o 23 měsíců déle než lidé, kteří knihy nečetli. Neznamená to samozřejmě, že román funguje jako recept na nesmrtelnost. Výsledky ale naznačují, že hlubší a pravidelné čtení pomáhá vytvářet takzvanou kognitivní rezervu a udržovat mozek v kondici.

Příběhy, které nás učí empatii

Když sledujeme příběh, na chvíli si zkoušíme cizí život. Přemýšlíme, proč se postava rozhodla právě tak, co cítí a co možná skrývá. Čtení beletrie proto rozvíjí sociální vnímání a schopnost rozeznávat emoce a myšlenky druhých. Výzkumy dokonce zaznamenaly měřitelné zlepšení těchto dovedností už po jednorázovém čtení příběhu.

Knihy mohou pomáhat také se stresem. U mladých lidí, kteří začali číst pro radost už v dětství, se později objevovalo méně příznaků stresu a depresivního ladění. Zároveň trávili méně času před obrazovkami a více spali. Kniha tedy nemusí být útěkem od reality. Může být bezpečným prostorem, ve kterém si na chvíli odpočineme a poznáváme svět z jiné perspektivy.

Opravdu nemáme čas?

Tady přichází paradox. Podle dat Evropské federace nakladatelů polovina dospělých Evropanů vůbec nečte. V Česku je situace o něco příznivější, přesto téměř třetina lidí za rok nepřečte ani jednu knihu. Nejčastěji říkáme, že nemáme čas, jsme unavení nebo dáme přednost jiné zábavě. Právě to chce změnit kampaň Čti za nároďák!, která připomíná, že čtenářství není soutěž, ani disciplína pro vyvolené. Je jedno, zda přečteme tři knihy za měsíc, nebo jednu za rok. Důležité je najít si text, který nás baví, a dát mu místo ve svém dni. Třeba jen na jednu vlakovou stanici.

Zapojit se může každý bez složitých pravidel. Stačí otevřít knihu. Na webu ctizanarodak.cz si navíc můžete vyzkoušet krátký test a zjistit, jaký jste čtenář. A jestli právě sedíte ve vlaku, možná už máte nejlepší příležitost začít.