Prázdniny a železnice

Prázdniny a železnice k sobě patří už od časů monarchie. Ačkoli tehdy to možná nebyly prázdniny a dovolené, ale pobyt na letním bytě. Zkrátka se vyráželo z města a ti bohatší už mířili třeba do přímořských letovisek. S rostoucím sociálním zajištěním a vyššími příjmy státních zaměstnanců nebo kvalifikovaných dělníků v době první republiky se okruh lidí, kteří si mohli dovolit cestovat, postupně rozšiřoval.

A prakticky všichni cestovali vlakem. Letadlo, stejně jako auto, bylo opravdovým luxusem a velkým dobrodružstvím, které si mohli dovolit jen ti nejbohatší. Zato vlak byl cenově dostupný, pohodlný a přímé vozy v meziválečném období mířily z Prahy do celé Evropy včetně italských nebo chorvatských letovisek na pobřeží Jadranu. 

Ne všichni si však mohli dovolit zahraniční dovolenou, a tak bylo oblíbené i poznávání vzdálených koutů Československa. Pro Čechy měly nádech exotiky cesty na Slovensko a na Podkarpatskou Rus. Pro obyvatele měst a průmyslových aglomerací byla turistika ve velehorách a pobyt na salaši skutečným prázdninovým dobrodružstvím. ČSD prázdninové cesty podporovaly nabídkou speciálních okružních jízdenek s platností prodlouženou až na 60 dní. Propagaci dovolené a cestovaní vlakem po Československu připravil v roce 1936 ve spolupráci s ministerstvem železnic oblíbený časopis Ozvěny.

Prázdninové speciály

V některých zemích tou dobou už existovaly dokonce hromadné rekreace pracujících. Vyznačovaly se jimi především komunistické a národně socialistické režimy. Nejlépe zmapovaná je asi činnost nacistické organizace Kraft durch Freude (Radostí k síle), která byla jakousi „cestovkou“ jednotné nacistické odborové organizace Deutsche Arbeitsfront. Před válkou organizovala rekreaci pro miliony německých pracujících. Její nejznámější projekt je rekreační objekt Prora na Rujáně u Baltského moře. Měl být největším rekreačním resortem na světě s délkou 4,5 kilometru a měl nabízet ubytovaní až pro 20 000 rekreantů. To už si vyžádalo organizaci jejich příjezdu a odjezdu speciálními prázdninovými vlaky, hlavně z průmyslových oblastí důležitých pro nacistický režim.

Také v Československu začínaly ve 30. letech nabízet některé velké firmy a odborové organizace rekreaci. Její masový rozvoj pak nastal po válce prostřednictvím ROH – Revolučního odborového hnutí, jednotné odborové organizace zřízené v roce 1946. Jak taková rekreace vypadala v budovatelských 50. letech, zachycují dodnes populární komedie s Jaroslavem Marvanem Dovolená s Andělem a Anděl na horách, kde lze vidět také speciální odborářský vlak pro rekreanty z Prahy do Tater. Podobné odborářské vlaky s rekreanty křižovaly celé Československo až do 80. let a zajišťovaly hromadné přesuny pracujících mířících na dovolenou po různých tratích. V tomto směru byla frekventovanou stanicí například Svoboda nad Úpou. Z Krkonoš jezdily přímé rekreační rychlíky dokonce až do Berlína.

Vlakem k moři

Vlakem se za rekreací hromadně cestovalo také k moři. Vedle pravidelných vlaků, které směřovaly k Černému moři do přímořských letovisek v Burgasu, Varně nebo Mangalii, se jezdilo i na sever k Baltu. Vlaky se jmény Rujana a Warnow jezdily v sezóně do Binzu a Warnemünde.

K tomu ČSD vypravovaly řadu speciálů pro cestovní kanceláře. Jejich boom začal s uvolněním podmínek pro cestování v 60. letech 20. století. Například od poloviny května do konce října 1965 vyjelo z Československa 117 zvláštních rekreačních vlaků do Splitu, Rijeky, Burgasu, Varny a Konstance.

Takový vlak měl obvykle osm až deset lehátkových vozů, dva restaurační vozy a služební vůz pro zásoby na zpáteční cestu. Na dovolenou se v něm vydalo kolem 400 rekreantů. Během cesty si mohli cestující koupit nápoje a v ceně bylo i stravování: 2× snídaně, 2× oběd a 2× večeře. Cesta z Prahy do Varny tenkrát trvala skoro dva dny a jen na chlazení potravin se nakládala zhruba tuna ledu. Několik dalších tun vážily zásoby jídla a nápojů. ČSD tenkrát disponovaly zhruba 280 lehátkovými vozy a v hlavní letní sezóně jich bylo v desítkách nočních vlaků turnusováno i více než 220.

Turistické speciály jezdily i v zahraničí. Například z NDR přes Československo jezdilo několik rekreačních vlaků, v nichž byly zařazené dokonce auto vozy. Ještě po roce 2000 jezdily turistické prázdninové vlaky ze severu Německa do Itálie a Chorvatska. Mnohdy se jednalo o autovlaky, které ušetřily rekreantům dlouhou cestu přes Alpy.

Do Alp i k moři

V bývalém Západním Německu měly turistické speciály názvy jako UrlaubsExpress (Prázdninový expres) nebo Alpen-See-Express. Na těchto vlacích dojezdily slavné motorové jednotky VT 11.5 postavené v 50. let pro evropské rychlovlaky TEE. Jejich cíle neležely jen na hlavních tratích, ale i na horských lokálkách. Alpen-See-Express tak zajížděl z průmyslového Porúří do Bavorského lesa na lokálku, která vede z Plattlingu do bavorské Železné Rudy.

Hustá síť dálnic a rostoucí motorizace domácností v posledních dekádách postupně vytlačily železnici z prázdninové dopravy. A doslova poslední hřebíček pro speciální prázdninové vlaky znamenalo založení nízkonákladových leteckých společností.

Přesto železnice z prázdninového cestování úplně nezmizela – a možná se ještě vrátí na výsluní. Letní turistické vlaky stále jezdí z Budapešti a Vídně k Jadranu. Po loňské premiéře se letos vrátil Adriatic Expres z Varšavy přes Moravu do Koperu a Rijeky. A uplatňují se i vysokorychlostní vlaky. Pod značkou Eurostar Sun (dříve Thalys Sun) vypravuje stejnojmenná společnost sezónní prázdninové rychlovlaky z Amsterdamu a Bruselu na Azurové pobřeží do Marseille.

Text: Petr Šťáhlavský
ČD Železničář, léto/2026