Skvělí kamarádi, když je ouvej

Na začátku prázdnin spadl Jirka z kola. Do nemocnice přišli se škaredou, ale v podstatě obyčejnou odřeninou na koleni. Jenže při ošetření si lékaři všimli, že s Jirkovou krví není něco v pořádku. Další vyšetření potvrdila diagnózu, kterou by rodiče nikdy nečekali – leukémie.

Nyní Jirka leží na posteli, napojený na hadičky, do žil mu proudí chemoterapie. První v jeho životě. U postele sedí jeho maminka a drží ho za ruku. Trýznivá atmosféra ale rázem zmizí – to, když se nemocniční pokoj promění v malé divadlo. Stačí myška, která se pokusí ujíst rýži z oběda, a k tomu písnička Tři citronky. Maminka i Jirka se smějí a na chvíli zapomenou, kde vlastně jsou…

To je jeden z nesčetných skutečných příběhů, kterými se představuje umělecký soubor Loutky v nemocnici. Loni oslavil dvacet let své existence. A počet rozveselených očí se za tu dobu spočítat nedá.

Aspoň na chvíli zapomenout na bolest

Soubor dnes tvoří více než tři desítky loutkoherců, muzikantů, kejklířů – zkrátka nadšených lidí, kteří chtějí rozdávat radost tam, kde je nejvíce potřeba. Ať už se jedná o dětská oddělení nemocnic, léčebny dlouhodobě nemocných, psychiatrické nemocnice, hospice či domovy pro seniory. „Když jsme začínali, málokdo věřil, že loutka může v nemocnici dětem skutečně pomáhat. První krůčky byly opatrné. Návštěvy nemocnic byly pro nás i pro lékařský personál spíše rozpačité. Zpočátku jsme byli jen ‚ti s loutkami‘, kteří navštěvovali děti v motolské nemocnici s pár písničkami a pohádkami. Ale čas ukázal, že loutka, písnička a pohádka mají v léčbě své nezastupitelné místo,“ vzpomíná umělecká vedoucí a zakladatelka Loutek v nemocnici Marka Míková. 

Dnes už je situace jiná. „Jsme součástí týmu. Lékaři, sestry i rodiče vidí, že to, co do nemocničních pokojů a heren přinášíme, má smysl. Pomáháme dětem na chvíli zapomenout na bolest, nejistotu i strach. A někdy ten smích léčí víc, než se zdá. Radost se pak přenáší z dětí na rodiče, z rodičů na personál. Naše ‚léčivá medicína‘ dělá dobře i těm, kdo celý den stojí u lůžek,“ přidává se producent Jakub Matějka.

Děti nejsou jen diváky

Jak představení probíhá, záleží na okolnostech. Samozřejmě nevystupují všichni členové souboru dohromady, ale jen v malých skupinkách, často ve dvojicích. Když to jde, jeviště herci připraví například ve společenské místnosti, kam diváci přijdou. To pak probíhá jako klasické loutkové divadelní představení. 

Pokud se ale pacient nemůže hnout z postele, herci chodí do jednotlivých pokojů. V tuto chvíli představení získá mnohem osobnější charakter. Herci zpívají písničky, nechají ožít loutky, nabídnou příběh, a zatímco zpočátku může být dětský divák nesmělý a rozpačitý, nakonec se nechá vtáhnout do hry, dovolí, aby mu loutky skákaly po posteli a je to často právě pacient, který udává směr, kam se děj bude ubírat. Nezastupitelnou roli tu tedy hraje improvizace. „Je to moc důležité. Stává se, že se děti se svou bolestí snadněji svěří loutce než lidem,“ říká Marka Míková. „Důležitá je motivace. Stejně jako pacienti i postavy v našich příbězích procházejí složitým obdobím. Třeba když rytíř bojuje s drakem. Jeho vítězství povzbuzuje dětské pacienty v boji s nemocí a bolestí,“ dodává. 

Aby dobrá nálada vydržela co nejdéle, často pacienti dostanou od herců dárky, aby na ně vzpomínali. „Každý rok vydáváme hudební album či nahrané pohádky, které pak rozdáváme na konci návštěvy. Díky tomu s námi děti mohou být, i když my jsme fyzicky někde jinde,“ usmívá se Jakub Matějka.

Spokojení jsou i lékaři

Webové stránky souboru jsou plné i kladných ohlasů od zdravotníků. „Z našeho pohledu lékařů je fascinující sledovat, jaký efekt má loutkové divadlo přímo na psychický stav dětských pacientů. Děti, které byly ještě před chvílí unavené, apatické nebo úzkostné, často najednou ožijí. Některé děti po návštěvě Loutek znovu najdou chuť k jídlu, jiné se snáze zapojují do rehabilitace. Celkově se zlepší jejich spolupráce s lékaři a zdravotnickým personálem, což má pozitivní dopad i na samotný léčebný proces,“ cituje soubor například MUDr. Miroslava Šedu, zástupce přednosty pro léčebnou péči Dětské kliniky FN Olomouc. Podobných odborných vyjádření na webových stránkách najdeme celou řadu.

Členové souboru rozdávají radost při více než 1400 návštěvách u pacientů ročně. To je úctyhodné číslo. Kde k tomu čerpají sílu a co dává radost jim? „Sdílená radost se násobí. Kousek z ní s námi nakonec vždycky zůstane. A právě ta setkání, malé zázraky, které v nemocnicích zažíváme nám dávají sílu pokračovat dál,“ uzavírá Marka Míková.