Houpání vlaku a stísněnému prostoru navzdory

O půl sedmé ráno sedám na ComfortJet, který spojuje Prahu a rakouský Villach. Ihned směřuji do bistro vozu se službou ČD Restaurant, který provozuje společnost JLV. Předpokládám, že v tuto ranní hodinu tu bude klid. Víc jsem se mýlit nemohl. Vlak ještě ani nevyjel z Prahy a seznam objednávek už dosahuje úctyhodné délky. A já mohu pozorovat ladnou symfonii dobře sehraných profesionálů.

V předchozích vydáních našeho magazínu jsme se zajímali, jak vzniká menu v restauračních vozech – od nápadu až po přípravu jídel v centrále JLV v pražské Michli. Na konci minulého povídání jsme hotové a zabalené jídlo uložili do úzkých kontejnerů, které zamířily do vlaků. 

A tak nahlížím do zázemí restauračního vozu a snažím se kontejnery objevit. „Na první pohled je neuvidíte, protože je umisťujeme do uzavíratelných chladicích boxů,“ vysvětluje produktový manažer JLV Filip Čorej a otevírá jedny z řady úzkých nerezových dveří.

Každý kontejner má své místo. Ukazuje ho i schéma vyvěšené na stěně. A své místo má i každý pokrm v kontejneru. Obsluha vozu tak do něj sahá najisto. Tu vytáhnou omeletu, tu párky, a navzdory brzkému ránu přichází i objednávka na řízek s bramborovým salátem. Žádné zaváhání, vše se děje mimořádně svižně.

Ani kapka vedle

Na stěně v zázemí si všímám i další vývěsky – s obrázky jídel a popisem přípravy pod nimi. „To využívají hlavně naši noví kolegové. Vidí zde, jak má naservírované jídlo vypadat. Zároveň si připomenou, jak ho mají připravit. Ale stačí pár směn a stevardi si to zautomatizují,“ říká Filip Čorej. 

Důkazem jsou ti, kteří službu mají dnes. O vývěsky ani pohledem nezavadí. Rozhodnu se přispět do shonu a také si objednávám snídani. Moje volba padá na vajíčka a kávu. „Nápoj dostanete nejdřív. Ten kolegové připraví rychle a vy nemusíte čekat,“ dozvídám se a pozoruji, jak stevard Ondřej na pult skládá podšálky a na něj cukry a mléčko. V kávovaru připraví kávu a pokládá ji na podšálek, který mi na podnose přinese až ke stolu. Vlak se mezitím dal do pohybu a místy se poněkud houpe. Ondřej ale neutrousí ani kapku vedle. „To chce cvik. V JLV pracuji už deset let, takže to ani nevnímám. Ale přiznám se, že asi prvních pět měsíců jsem měl problémy. Těžko se mi pracovalo v pohybujícím se vlaku, navíc v úzkém prostoru,“ prozrazuje a se smíchem dodá: „Víte, co je nejvtipnější? Po těch letech tady na vlaku mám problém obsluhovat jinde, na ‚pevné zemi‘. Když třeba nesu tác doma, pití vyliju vždycky.“ 

Regenerace je věda

Kvůli velkému množství objednávek přede mnou musím na svá vajíčka chvíli počkat. Připravují se čerstvá. Stevardka je rozbije a vylije na plech, který vloží do konvektomatu. Nastaví správný režim i jeho délku, řádově několik minut. Podobně se připravují i všechny ostatní pokrmy včetně obědů. Jak ale Filip Čorej upozorňuje, tak jednoduché to není: „Nestačí vzít krabičku a vložit ji celou do konvektomatu. Vezměme třeba svíčkovou na smetaně – stevardi nejdříve obsah krabičky oddělí a maso s omáčkou vloží do konvektomatu jako první. Teprve po chvíli k nim přidají knedlíky, protože každá složka potřebuje jiný čas regenerace.“

Estetické i funkční zároveň 

Hotové a zregenerované jídlo stevardi naservírují na porcelánový talíř. Není kulatý, ale obdélníkový. Mohlo by se zdát, že jde o designovou záležitost, ale důvod je ryze praktický: „Obdélníkový talíř má větší plochu než kulatý, přesto je mnohem skladnější. Boxy na nádobí máme dost úzké, kulaté talíře by se do nich nevešly,“ prozrazuje Filip Čorej. 

Zásoby dochází? Žádný strach!

Jak už několikrát zaznělo, vlak má před sebou dlouhou cestu. Je tedy jasné, že se zásoby mohou vyčerpat. „S tím samozřejmě počítáme. Proto například v Břeclavi máme zásobovací místo, kde zásoby doplníme,“ uklidňuje Filip Čorej. 

Teď už se pouštím do připravených vajíček. Chutnají báječně. Zkuste to také! Jídlo v ČD Restaurant není jen občerstvením, ale skutečným gurmánským zážitkem.