Berlín: Jednosměrka za hranice všednosti

Město plné historie, kultury a moderního života je od nás doslova co by kamenem dohodil. Z Prahy vás vlak doveze přímo do srdce Berlína, který je ideálním cílem na prodloužený víkend. Objevíte zde slavné památky, užijete si procházky po uměleckých čtvrtích a ochutnáte místní speciality. 

Nádražní halou se ozývá hlášení, že vlak do Berlína brzy odjíždí. Hledám své kupé a proplétám se mezi cestujícími v uličce, až se konečně usadím na své místo. Jízda vlakem do Berlína je rychlá, pohodlná a překvapivě uklidňující. Po čtyřech hodinách vystupuji na Berlin Hauptbahnhof a okamžitě mě ohromí futuristická architektura skleněné budovy. První kroky po nástupišti mi dávají tušit, že německá metropole mě jistě nadchne.

Město cyklistů

Berlín je doslova město cyklistů. Kdekoliv se podívám, vidím lidi na kole – mladé, starší, místní i turisty. Kolo je tady jedním z nejběžnějších způsobů dopravy, a to díky více než 1 200 kilometrům cyklostezek, které se neustále rozšiřují. Přijde mi, že není jen praktickým dopravním prostředkem, ale také způsobem, jak si užít Berlín jinak. Město je totiž bez větších kopečků, takže se tu jezdí snadno a pohodlně.

Procházím se ulicemi a cestou si začínám všímat zvláštního motivu – malého zeleného panáčka, který zdobí všechno možné od triček, přes hrníčky až po klíčenky. Ačkoliv mi není jasné, proč se zrovna tento symbol stal tak populární, nevěnuji tomu zprvu větší pozornost. To se však změní ve chvíli, kdy čekám na přechodu pro chodce a zahlédnu ho na semaforu. Zelený panáček mi znenadání rozsvítí cestu a já s nadšením vyjeknu: „Tak tady jsi!“ Teprve teď mi dojde, že ten veselý malý chodec, kterého jsem dosud potkávala jen na suvenýrech, je ikonický Ampelmann – symbol, který je spjatý s historií města. 

Tento malý panáček byl navržen v roce 1961 ve východním Berlíně jako nový semaforový signál pro chodce. Jeho tvůrcem byl dopravní psycholog Karl Peglau, který měl za úkol vymyslet něco, co by upoutalo pozornost lidí a zvýšilo jejich bezpečnost při přecházení silnice. Výsledkem byla tato postavička s kloboukem, která je snadno rozpoznatelná a přátelská, čímž dokáže upoutat i malé děti. Po pádu Berlínské zdi byla většina semaforů v bývalém východním Německu sjednocena s těmi západními, ale Ampelmann si našel místo v srdcích obyvatel. Lidé bojovali za jeho zachování a dnes je nejenom součástí berlínských ulic, ale také jedním z největších symbolů města. 

Ohromná skleněná kopule

Moje první kroky míří k budově, která byla svědkem zrodu i zkázy německé říše a nyní je jedním z hlavních pilířů současné demokratické vlády – Reichstagu – budově Říšského sněmu. Ale to, co mě nejvíc přitahuje, je skleněná kopule, která korunuje tuto impozantní stavbu. Vstup je zdarma, ale pokud se sem budete chtít podívat, musíte si vytvořit rezervaci na webových stránkách a při vstupu se prokázat platným dokladem. Přeci jen vstupujete do vládní budovy. 

Ohromná skleněná kopule byla přidána při rekonstrukci v 90. letech a navrhl ji britský architekt Norman Foster. Je nejen architektonickým klenotem, ale také symbolizuje transparentnost vlády – návštěvníci mohou nahlédnout do jednacího sálu a vidět přímo dolů, kde parlament zasedá.  

Z Reichstagu pokračuji krátkou procházkou k Braniborské bráně. Jakmile se před ní zastavím, okamžitě mě zasáhne její majestátnost. Braniborská brána je nejen jedním z nejslavnějších symbolů Berlína, ale také památníkem, který spojuje jeho bouřlivou minulost s nadějí na lepší budoucnost. Kdysi stála na hranici mezi východním a západním Berlínem, dnes je symbolem sjednocení. 

Na jejím vrcholu stojí socha čtyřspřeží, které vede bohyně vítězství Victoria, jež dohlíží na město. Tato socha se však v 19. století na čas ocitla v Paříži – ukořistil ji Napoleon, když po vítězství nad Prusy v roce 1806 vstoupil do Berlína. Socha se zpátky vrátila až o několik let později, kdy Napoleon prohrál. 

Symbol válečných hrůz

Když se zamyslím nad tím, co všechno Berlín prožil – rozdělení, bombardování a zničení během druhé světové války – fascinuje mě, jak dokázal vstát téměř z popela a přetvořit se v dynamické a moderní město, které zároveň nezapomíná na svou minulost. A právě jedním z míst, které tuto válečnou tragédii připomíná, je Pamětní kostel císaře Viléma. Když se blížím k tomuto zvláštnímu památníku, nemohu si nevšimnout jeho kontrastní podoby – torzo původní věže vedle moderní budovy z modrého skla. 

Tento kostel byl postaven na počest císaře Viléma I. v roce 1895 a kdysi patřil mezi nejhonosnější stavby Berlína. Jenže během náletů v roce 1943 byl téměř zničen. Berlíňané se však rozhodli, že tuto zničenou věž nechají stát jako připomínku válečných hrůz. Nedokončená, rozpadlá silueta kostela má dnes symbolický význam – je varováním, co se může stát, když konflikt pohltí lidskost, a zároveň je tichým mementem odolnosti a obnovy. 

Uvnitř kostela se nachází malé muzeum, které vypráví příběh o jeho vzniku, zničení a obnově. Návštěvníci zde mohou vidět fragmenty původních mozaik a fotografie z doby před a po bombardování. Poblíž kostela se nachází moderní šestiúhelníková budova, která slouží jako nová kaple.

Královna Nefertiti 

Další kroky mého berlínského dobrodružství vedou na Muzejní ostrov, místo, které pro milovníky umění a historie znamená malý ráj uprostřed města. Pětice světově proslulých muzeí se tu tísní na malém území mezi rameny Sprévy a vytváří jakýsi kulturní klenot Berlína. Ale to, co mě sem přitahuje nejvíce, je Neues Museum – Nové muzeum, které ukrývá něco, co žádný milovník Egypta nemůže minout – slavnou bustu královny Nefertiti.

Jakmile vstoupím do sálu, kde tato nádherná busta vystavená pod tlumeným světlem na čestném místě čeká na své návštěvníky, cítím doslova posvátnou úctu. Nefertiti, známá svou krásou a tajemností, v celé své velkoleposti, její dokonale zachovaná tvář s jemnými rysy vypadá až neuvěřitelně. 

Toto mistrovské dílo bylo objeveno v roce 1912 německým archeologem Ludwigem Borchardtem v egyptském městě El Amarna. Dodnes busta zůstává jedním z nejslavnějších artefaktů starověkého Egypta. 

Designové kousky

Pokud máte štěstí, může se stát, že při návštěvě Muzejního ostrova narazíte na víkendový trh. Na něm můžete objevit všechno možné – od starožitností přes místní umělecké výrobky až po designové kousky od současných tvůrců. Pro mě to byla především skvělá příležitost potkat zajímavé lidi a podívat se na jejich práci. Z trhu jsem nemohla odejít s prázdnou. Téměř okamžitě mě upoutala veselá vesta od umělkyně Světlany. Ta se věnuje upcyklaci starého oblečení a přetváří ho na unikátní módní kousky. A tenhle byl doslova ztělesněním radosti a kreativity. 

Byla to sice bláznivá volba, ale v tu chvíli jsem věděla, že tahle vestička bude dokonalým parťákem pro zbytek mé berlínské cesty. Tady je totiž vítán každý originální módní styl. V této metropoli najdete lidi, kteří se nebojí kombinovat vintage oblečení s moderními prvky, nebo dokonce vytvářet vlastní osobité trendy. V ulítlé vestičce jsem se rychle začlenila mezi ostatní kolemjdoucí s odvážnými outfity a okamžitě pocítila, že k tomuto stylovému městu skvěle zapadám.

Energie a pestrost

Dále pokračuji k East Side Gallery – nejdelšímu zachovanému úseku Berlínské zdi, který se proměnil v obrovskou galerii pod širým nebem. Právě práce těchto umělců pomohly ochránit tento symbol studené války pro další generace. Původně bylo 160 kilometrů berlínské zdi, ale dnes zůstává jen málo z jejích původních 45 000 betonových segmentů. 

Po pádu zdi byly její bloky rozbity a použity třeba na stavbu silnic. Ani samotná East Side Gallery neměla jednoduchý osud. Letitý materiál, blízkost šestiproudé silnice a nenechaví návštěvníci, kteří si po kapsách odnášeli drobné kousky, přivedli tuto památku do velmi žalostného stavu. O obnovu se nakonec postarala rozsáhlá rekonstrukce v roce 2008. Díky ní byly některé části zdi, včetně maleb, nahrazeny kvalitnějším materiálem a opatřeny ochrannou vrstvou. Pokud vás při návštěvě Berlína také láká mít kousek zdi jako suvenýr, nemusíte nic odlupovat – na každém rohu najdete obchůdky, kde se originální fragmenty Berlínské zdi dají zakoupit. 

Po rekonstrukci se původních 88 umělců na místo vrátilo, aby svá díla znovu oživili, a Berlín tak mohl o rok později, v roce 2009, slavit 20. výročí sjednocení s jedním z nejvýraznějších symbolů konce komunistické NDR v novém světle.

Bratrský polibek

Procházím kolem slavných maleb a zastavuji se u Bratrského polibku – ten ikonický obraz polibku Brežněva a Honeckera je ironickým symbolem absurdity bývalých politických vztahů. Dílo Dmitrije Vrubela s nápisem „Bože, pomoz mi přežít tuto smrtelnou lásku“ je jedním z nejznámějších a dodnes přitahuje návštěvníky, kteří se zde chtějí vyfotit.

Berlín je místo, kde se minulost prolíná s přítomností, kde historie není zapomenuta, ale ani nezastínila život, který tu teď pulzuje v rytmu umění, kreativity a otevřenosti. Každá ulice, památka i malý detail, jako ikonický Ampelmann na semaforu, vypráví svůj vlastní příběh a dohromady skládají fascinující obraz města, které překonalo nejednu překážku. Berlín se stále mění a přizpůsobuje, aniž by ztratilo svou podstatu. 

Text a foto: Kateřina Konvalinová
IG @svet_v_klobouku