E-shop ČD slaví 20 let!

Psal se prosinec roku 2005, kdy České dráhy spustily horkou novinku. Aby si cestující koupili jízdenku, už nemuseli stát frontu u pokladny, ale mohli si ji koupit přes internet. K podobě, jakou má online nakupování jízdenek dnes, to ale mělo hodně daleko. Jednalo se jen o prémiovou službu pro cestující využívající SC Pendolino. Pojďme se podívat, jak se e-shop v průběhu dvaceti let proměňoval.

První vážné úvahy o elektronickém prodeji jízdenek se objevily v roce 2004. A jak vypráví současný vedoucí oddělení distribučních kanálů ČD Jiří Krejčí, některé nápady dnešního člověka pobaví: „Hledal se způsob, jak za jízdenky platit a jak je vyhotovit a předat zákazníkům. Jednou z možností, která se tenkrát zvažovala, bylo objednání jízdenky s následným tiskem a zaplacením u pokladny, nebo poslání jízdenky poštou na dobírku.“ Důvod byl ten, že tenkrát lidé ještě moc nedůvěřovali platbám platební kartou přes internet. 

Průlomem, který nakonec vedl ke spuštění e-shopu, bylo zahájení pravidelného provozu SC Pendolino mezi Prahou a Ostravou v prosinci 2005. Protože se jednalo o prémiový, moderní vlak, bylo logické k němu poskytnout prémiovou, moderní službu – elektronickou jízdenku. „Jízdenku jste zaplatil kartou, obdržel jste ji do e-mailové schránky, vytiskl jste si ji a s ní šel do vlaku,“ popisuje Jiří Krejčí způsob, který řada cestujících praktikuje dodnes.

Koupit si jízdenku na pendolino elektronicky mělo podstatnou výhodu. O vlaky byl velký zájem. Pokud někdo přišel na pokladnu, neměl jistotu, že se do nejbližšího povinně místenkového vlaku vejde. Zatímco pokud si někdo kupoval jízdenku online, hned viděl, zda ve vlaku místo je, nebo není. Mohl si tedy cestu lépe naplánovat. 

Další jízdenky přibývají

Po půl roce, tedy v červenci 2006, v nabídce e-shopu přibyly vlaky IC Hutník a Jan Perner, které také jezdily mezi Prahou a Ostravou. Proč zrovna tyto vlaky? Rovněž byly povinně místenkové. Odbavovací zařízení tehdejších průvodčích ještě nebyla připojena k internetu. Průvodčí se tedy museli spolehnout na informace, které znali s předstihem a také na údaje vytištěné na jízdenkách. V povinně místenkovém vlaku se elektronické jízdenky kontrolovaly jednoduše. Pokud by cestující nastoupil s falešnou či neplatnou jízdenkou, o místo by se dohadoval s držitelem platné jízdenky. To by neušlo pozornosti průvodčího.

Tím odstartovala naše konkurenční výhoda, kterou máme dosud, tedy že s elektronickou Flexi jízdenkou nevázanou na konkrétní vlak může cestující jet kterýmkoliv dalším vlakem v době platnosti jízdenky.
Roman Menc

Zanedlouho přišlo další vylepšení. Od září 2006 si cestující mohli v e-shopu pořídit In Kartu a od ledna 2007 jízdenku eLiška, která s atraktivní slevou umožňovala cestování mezi vybranými městy. Výhodou bylo, že tuto jízdenku si zákazníci nemuseli tisknout na vlastní tiskárně, ale mohli si ji nechat vytisknout na pokladnách. A co bylo úplně nejlepší – nevázala se na konkrétní vlak. „Tím odstartovala naše konkurenční výhoda, kterou máme dosud, tedy že s elektronickou Flexi jízdenkou nevázanou na konkrétní vlak může cestující jet kterýmkoliv dalším vlakem v době platnosti jízdenky,“ přidává se specialista online distribučních kanálů ČD Roman Menc. 

Během roku 2007 přibývaly další a další vlaky, na které si cestující mohli pořídit elektronickou jízdenku. Nakonec na e-shop ČD začal odkazovat i celostátní vyhledávač spojení IDOS, takže při hledání spojení byli cestující hned nasměrováni na možnost nákupu jízdenky. 

Už nejde jen o prodej jízdenek

Cestující reagovali se zájmem, přesto si naprostý prim stále držel osobní prodej na pokladnách nebo ve vlaku. „Bylo zajímavé sledovat, kdy prodeje na e-shopu překonají prodeje na pražském hlavním nádraží,“ vzpomíná na první metu Jiří Krejčí. Když kolem roku 2010 se svými kolegy rozvažoval, jak velké nároky bude e-shop klást na hardwarové vybavení, predikoval, že online prodej může jednou tvořit až dvacet procent ze všech prodaných jízdenek. Tenkrát to znělo jako obrovské číslo, vždyť ještě v roce 2015 měl e-shop na celkovém prodeji jen šestiprocentní podíl. Dnes je Krejčího odhad překonaný více než dvojnásobně – téměř polovina všech prodejů pochází z online prostředí. 

Důvodem je, že v druhé dekádě fungování e-shopu se nabídka rozšířila do dnešních rozměrů. Nejenže si koupíte už jakoukoliv jízdenku včetně těch dlouhodobých a mezinárodních, ale například si z plánku vyberete konkrétní místo k sezení, přikoupíte si přepravu jízdního kola a díky propojení s aplikací Můj vlak dostáváte notifikace o odjezdu i zpožděních, víte, na které nástupiště jít a plno dalších informací, které vám cestu usnadní. A protože jízdenku máte v mobilu, nemusíte ji tisknout.

Jízdenka jako dárek

Skvělé také je, že nemusíte kupovat jízdenku jen pro sebe. „Pokud máte třeba babičku bez počítače a chytrého telefonu, stačí jí říct unikátní kód, který si poznamená a ve vlaku ho řekne průvodčímu. Jen musí mít u sebe průkaz totožnosti, protože taková jízdenka se vždy vydává na jméno,“ radí Jiří Krejčí. Bez problémů přes e-shop pořídíte i dárkový voucher na cestu vlakem. 

A když si cestu na poslední chvíli rozmyslíte? Žádný problém. Pokud vlak odjíždí za 15 minut a více, můžete vnitrostátní jízdenku koupenou v tarifu ČD bez problémů vrátit. 

Budoucnost: osobní prodej v naprosté menšině

Pokud se bavíme o online nákupech, dnes už e-shop tvoří jen část z nich. Jak už jsme naznačili, značně se rozmáhá mobilní aplikace Můj vlak. Právě přes ni probíhá více než polovina online prodejů. Zákazníci ji využívají hlavně na kratší trasy, naproti tomu e-shop na počítači otevřou tehdy, když plánují delší cestu. Nezanedbatelnou část elektronických jízdenek tvoří i takzvaní provizní prodejci jako například IDOS nebo OMIO.

A jaké jsou vyhlídky? Během dalšího desetiletí by se online prodej měl rozšířit tak, že bude tvořit tři čtvrtiny ze všech prodaných jízdenek. Tak uvidíme v roce 2035, jak moc přesný tento odhad je…