Od 14. prosince zamíří přímé vlaky z Prahy až do korutanského Klagenfurtu a Villachu. Na své cestě využijí také nejnovější trať v Evropě Koramlbahn se čtvrtým nejdelším tunelem na starém kontinentu. V rámci přípravy na zahájení provozu jsme měli příležitost svést se nejmodernějším vlakem ComfortJet po této trati jeho maximální 230kilometrovou rychlostí už v předstihu.

Koralmbahn patří do systému rakouských velkokapacitních a rychlých tratí. Ty jsou budované pro rychlost 250 kilometrů za hodinu a pro smíšený provoz osobních i nákladních vlaků. První studii proveditelnosti nové dráhy zpracovali odborníci už v roce 1991. Po ní následovala příprava stavby a v roce 1998 se poprvé koplo do země.
Koralmbahn v číslechDélka: 130 km Rekonstruované a budované stanice včetně navazujících úseků: 23 Počet mostů: 100 Délka tunelů: 50 km Nejdelší tunel Koralmtunnel: 33 km Maximální rychlost: 250 km/h Plánovaná doba jízdy Graz–Klagenfurt: 45 minut Počet kolejí: 2 Elektrizace: soustavou 15 kV 16,7 Hz AC Rok zahájení výstavby: 1998 Zahájení provozu na prvním dílčím úseku: 2007 Rok úplného uvedení do provozu: 2025 |
Moderní trať není jen novostavbou. Na obou koncích využila už starší tratě a na několika místech je propojena na původní infrastrukturu. Díky tomu ji využijí nejen tranzitní expresy a nákladní vlaky, ale také regionální spoje a příměstské S-Bahny. Přímo na rychlodráze leží i několik stanic s parkovišti P+R, které nabízejí pohodlné cestování z venkova do měst.

Startujeme v Korutanech
Je konec srpna a mezi Klagenfurtem a Grazem, které nová trať spojuje, probíhá série testovacích jízd. Na klagenfurtském nástupišti na nás čeká jedna z nejmladších modro-bílých souprav Českých drah s nápisy ComfortJet a s číslem 012. V čele stojí rakouský Taurus 1216.235, symbolicky také v modro-bílé kombinaci a s reklamním popisem k propagaci vlaků railjet Praha–Wien–Graz. S naším vlakem vytváří elegantní celek.
Na palubě soupravy běží všechno, jako by byla v běžném provozu. Vedle řady techniků Českých drah, ÖBB, Siemensu a Škodovky, kteří během jízdy provádějí různá měření a zkoušky, je na palubě také množství dalších osob. Hasiči, policisté a další zaměstnanci ÖBB, kteří se seznamovali s provozem na dráze a v jednom z nejdelších železničních tunelů světa.
Přesně v 8.45 startuje náš vlak na první testovací jízdu z Klagenfurtu do Grazu. Zpočátku jedeme v trase původní tratě ve směru na Bleiburg u slovinských hranic. Přesto skáče rychlost na monitorech rychle nahoru a po několika minutách jízdy už dosahujeme stošedesátky. Maximum prvního zkušebního kolečka. Za okny utíká alpská krajina: lesy, louky, statky a vesnice. Nový úsek poznáme podle několika kratších tunelů.

Přetlačování dvou tisíc tun
U stanice St. Paul in Lavanttal se dostáváme do nejdelšího tunelu na trase. Místní nám vysvětlují, že v jednokolejné tunelové rouře musí lokomotiva nejen utáhnout samotný vlak, který váží dohromady zhruba pět set tun, a překonat odpor stoupání a oblouků, ale také přetlačit odpor vzduchu. Vlak je v tunelu jako píst a při rychlosti 230 km/h přetlačuje lokomotiva dalších dva tisíce tun.
Koralmtunnel v číslechDélka: 33 km Čtvrtý nejdelší železniční tunel Evropy a šestý na světě 2 jednokolejné tubusy Největší hloubka pod horským masivem: 1 200 metrů Vzdálenost tubusů: 25 až 50 metrů Průměr tunelů: 10 metrů Příčné propojení tunelů: každých 500 metrů Záchranná stanice: 1 Délka razícího štítu: 200 metrů Výkon razícího štítu: 10 000 koní Razící štít vyrubal ¾ délky tunelů |
Na opačné straně Koralmtunnelu stojí moderní stanice Weststeiermark. Název jasně označuje oblast, pro kterou je určena: Západní Štýrsko. Před staniční budovou se nachází také artefakt z razícího štítu, který tunel pod horami vyhloubil. Před Grazem už zase využíváme přestavěnou starší trať, která společně s dálnicí A9 vytváří dopravní koridor na okraji města. I hodně rychlá auta necháváme za sebou. Pak už začínáme rychle zpomalovat, míjíme nádraží na letišti a přijíždíme do hlavního nádraží ve štýrské metropoli s moderním, futuristickým zastřešením kolejiště.

Konečně dvousettřicítkou
Protože ComfortJet jezdí zatím jen v taženém režimu a lokomotiva musí být vždy v čele, při pobytu v Grazu odjíždí na opačný konec soupravy a absolvujeme zpáteční cestu. Naše rychlost se při dalších zkušebních jízdách postupně zvyšuje. Po prvním kolečku se stošedesátkou následuje dvoustovka a při třetím už uháníme plánovanou maximální rychlostí 230 km/h. Při jízdách ani nepoznáme, že venku prší…
Průjezd tunelů skoro nevnímáme. Moderní tlakotěsná souprava nás chrání před prudkými změnami tlaku a zaléhání v uších. Bezbariérové přechody mezi vozy konstruované pro vysokorychlostní vlaky umožňují pohodlný průchod vlakem, třeba do restauračního vozu, i při nejvyšší rychlosti. Díky podvozkům pro rychlovlaky, jejich vzduchovému vypružení a sadě tlumičů sedí při dvěstětřicítce vlak na kolejích jako „poklice na hrnci“. Tunel pod pohořím Koralpe projedeme za necelých devět minut. Velkým překvapením je i perfektně fungující mobilní připojení hluboko pod horami.

Kilometr pod povrchem
Tam se nachází také nouzová stanice. I když jsou vlaky pro průjezd dlouhých tunelů vybaveny řadou protipožárních prvků a konstruovány z odolných materiálů, nikdy nelze vyloučit nějakou mimořádnost, technickou závadu a nedej Bože požár. Pokud je to jen trochu možné, měl by vlak v takovém případě tunel opustit. Pokud to nejde, může využít nouzovou evakuační stanici.
Ta je uprostřed tunelu v hloubce více než tisíc metrů pod povrchem. V každém železničním tunelu je zřízeno nouzové nástupiště a každých padesát metrů je únikový průchod do střední evakuační chodby rozdělené na dva velké prostory. Tam cestující vyčkají příjezdu evakuačního vlaku druhým tunelem. Speciální protipožární dveře mají odolat požáru 45 minut, a protože jsou na evakuační cestě dvoje, mají záchranáři dostatečných 90 minut na vyvedení všech osob z tunelu.
Při prohlídce evakuační stanice nás překvapilo teplo, které sálá z okolní horniny. V této hloubce se pohybuje teplota kolem čtyřiceti stupňů Celsia. Inu, vždyť je to hloubka srovnatelná s uhelným dolem…

Na jih po nejstarší dráze
Tak trochu paradoxem při cestě do Korutanska je kombinace nejstaršího a nejmladšího. Spoje railjet Vindobona jezdí z Prahy přes Brno do Vídně a úsek Brno–Vídeň představuje nejstarší trať u nás i v Rakousku. Na jih od Vídně pak míří k sedlu Semmering, kudy vede první a nejstarší horská železnice světa. V mnoha obloucích, tunelech a na řadě mostů, často patrových a v obloucích, tam zdolává 450 výškových metrů. Za pár let nahradí historickou trať základový tunel hluboko pod horami, a tak cestu přes Semmering rozhodně neodkládejte.
Od prosince 2025 se díky nové trati a zavedení tří přímých vlaků v každém směru zkrátí cesta z Prahy do kouzelného prázdninového ráje (letního i zimního) o zhruba hodinu. Cesta novým komfortním vlakem s veškerým servisem bude z Prahy do Klagenfurtu trvat zhruba 7,5 hodiny a do Villachu osm hodin. Z Brna pak na cestě do Korutanska strávíte zhruba 5 až 5,5 hodiny.
Z Prahy do Villachu pojedeme 3× denně bez přestupování. Spoje zajišťuje naše nejmodernější souprava ComfortJet. | ||
Text: Petr Šťáhlavský