Nově otevřený Rodný dům Antonína Dvořáka potěší (nejen) všechny hračičky

Máte rádi interaktivitu, zkoušíte neobvyklé technologie, chcete být vtažení do děje a nesnášíte nápisy „nedotýkejte se vystavených předmětů“? V tom případě nesmíte vynechat nově plně zpřístupněný Rodný dům Antonína Dvořáka v Nelahozevsi. Pohodlně se k němu dostanete vlakem.

Slavnostní otevření proběhlo přesně v den 184. narozenin Antonína Dvořáka, tedy v pondělí 8. září, a to za účasti rodiny Lobkowiczů a čestných hostů v čele s ministrem zahraničních věcí Janem Lipavským. Zdravici zaslal také prezident republiky Petr Pavel, který se z pracovních důvodů nemohl zúčastnit osobně. „Věřím, že nové oživení rodného domu a odkazu Antonína Dvořáka bude zdrojem inspirace pro budoucí generace. Můžeme být právem hrdí, že muž, jehož hudba dobyla svět a dostala se až na Měsíc, byl Čech,“ uvedl ve zdravici prezident. Narážel na to, že nahrávku Dvořákovy Deváté symfonie Z Nového světa si při svém prvním přistání na Měsíci v roce 1969 pouštěl astronaut Neil Armstrong.

Dům je v majetku House of Lobkowicz, tedy potomků významného českého šlechtického rodu Lobkowiczů. Právě na jejich panství v někdejším vesnickém hostinci hned pod nelahozevským zámkem se slavný český skladatel narodil. Podle původních plánů měl být dům už dávno otevřený, ale práci na rekonstrukci budovy a instalaci interaktivní expozice zbrzdila covidová pandemie. 

Místo globálního významu

„Od prvotní myšlenky na rekonstrukci rodného domu Antonína Dvořáka uplynulo už deset let. Byla to dlouhá cesta plná plánování a práce. Dům, který byl kdysi venkovským hostincem, se dnes stává živoucí poctou Antonínu Dvořákovi a prostředí, ve kterém vyrůstal. Dvořák čerpal inspiraci z každodenního života – z kostelních zvonů, zpěvu ptáků, supění vlaků a lodí i z vesnického ruchu kolem něj. To vše spolu utvářelo jeho hudbu. Nyní tento svět znovu ožívá v jeho rodném domě,“ pronesl ve svém slavnostním projevu William E. Lobkowicz, současná hlava rodu, a dodal: „Od začátku našeho snažení nám bylo jasné, že je před námi velmi náročný úkol. Ale zároveň jsme věděli, že rodný dům Antonína Dvořáka si zaslouží veškerou naši péči. Naším cílem nebylo pouze opravit historickou budovu, i když jsme samozřejmě k obnově původního stavení přistupovali s maximální citlivostí. Chtěli jsme vytvořit prostředí, které bude inspirativní, inovativní a zajímavé pro dnešní návštěvníky.“ 

Význam místa podtrhl i ministr zahraničních věcí Jan Lipavský: „Je to místo globálního významu. To na nás klade nárok, abychom o něj pečovali, abychom si to připomínali, a pomáhali tak šířit dobré jméno našeho národa a české hudby ve světě. Pro nás je to také důležité memento, že kombinací píle a talentu se syn řezníka z Nelahozevsi mohl stát světovou hudební celebritou, která zdolávala světová podia, a jeho dílo žije v hlavách světového publika i 121 let po jeho smrti.“ 

Naším cílem nebylo pouze opravit historickou budovu, i když jsme samozřejmě k obnově původního stavení přistupovali s maximální citlivostí. Chtěli jsme vytvořit prostředí, které bude inspirativní, inovativní a zajímavé pro dnešní návštěvníky.

William E. Lobkowicz, hlava lobkowiczkého rodu

Kolik řečí umíš, tolikrát si návštěvu užiješ

První návštěvníci sice do expozice zavítali už před rokem, ale zatím se jednalo jen o omezený provoz. Nyní je expozice dokončena a rozšířena. Hosté si na pokladně kromě vstupenky vyzvednou i audioprůvodce, bez něhož se při procházce domem neobejdou. Nepředstavujme si strnulé nahrávky, ale technicky vyspělé zařízení. V expozici návštěvníci hledají malé kruhové „terčíky“, ke kterým audioprůvodce přiloží, a ve sluchátkách se pustí příslušná zvuková stopa. Jde o ukázky Dvořákovy hudby, lidové písně z Dvořákovy doby a zejména o scénické vyprávění příběhů ze života Antonína Dvořáka v podání českých herců jako například Vasila Fridricha, Viktora Dvořáka či Marka Ebena. Terčíky zdaleka nejsou jen na zdech, ale mohou být také vyryté do desek stolu či vyšité na výšivkách. Celkem je jich více než stovka. 

Kromě češtiny zní v audioprůvodcích i v angličtina a němčina. Nejde jen o překlady, ale v každém jazyce se vyprávění v něčem liší. Češi například české reálie znají podrobněji než cizinci. Pokud si tedy budete chtít návštěvu vychutnat ve vší plnosti, neomezujete se jen na náš jazyk – pakliže těm ostatním rozumíte…

Prolistujete knihy, nahlédnete do šuplíků, a nakonec si dáte pivní speciál

V expozici krásně uvidíte, kde stál výčep, kde se scházeli lidé k popíjení zlatavého moku i kde žila Dvořákova rodina a kde se slavný skladatel narodil. Protože v naprosté většině případů nejde o původní předměty, ale jejich napodobeniny, můžete se jich volně dotýkat. Zkusíte si třeba, jak těžké byly v 19. století korbele, případně si zahrajete na citeru či klavír. Že vás vždycky láká nahlédnout do šuplíků? Klidně! Také si prolistujete partitury, které si Antonín Dvořák psal. Vypadají hodně věrně, ale nebojte, z příslušného popisku se dozvíte, že opravdu jde o faksimilii. Tvůrci expozice měli z čeho čerpat – úzce totiž spolupracovali s Českým muzeem hudby, které vlastní širokou sbírku předmětů přímo z pozůstalosti Antonína Dvořáka. 

Ne všechno jsou ale jen napodobeniny. České muzeum hudby zapůjčilo i některé originální exponáty, jako Dvořákovy dýmky, karty, modlitební knížku či dobové hudební nástroje. Ty ale samozřejmě spočívají bezpečně ve vitrínách.

Je to místo globálního významu. To na nás klade nárok, abychom o něj pečovali, abychom si to připomínali, a pomáhali tak šířit dobré jméno našeho národa a české hudby ve světě.

Jan Lipavský, ministr zahraničních věcí

Expozice zabírá jedenáct místností ve dvou patrech a každá se věnuje určitému období v Dvořákově životě a stručně představuje i tehdejší život v Nelahozevsi. A protože v někdejším hostinci nemůžete nedostat žízeň, návštěvu zakončíte (nebo klidně i začnete) v kavárně, kde si můžete koupit speciální pivo – Dvořákovu 9 z plzeňského pivovaru Elektrárna. 

Auto klidně nechejte doma. Z vlakové zastávky Nelahozeves-zámek je to do Rodného domu doslova pár kroků. Navíc už brzy díky ČD Bodům do něj získáte vstupenky výhodněji.