Tak jako se postupně vyvíjela železniční technika či cílové destinace cestujících, zažily svůj vývoj i služební uniformy samotných železničářů. A stejně jako v běžné civilní módě se i zde propisovaly dějiny a aktuální trendy ve společnosti. Některé uniformy byly pohodlné, jiné spíše k nelibosti, ale téměř vždycky modré.
Šaty dělají člověka, a v případě uniforem to platí dvojnásob. Nejenže na první pohled pomáhají zařadit jejich nositele k příslušné skupině či společnosti, ale určují i jeho pravomoci. A řekněme si narovinu, především v případě mužů uniforma přidává na atraktivitě, ačkoli zde i hodně záleží, k jakému klanu se daná uniforma váže. Takový pošťák to bude mít u žen o poznání složitější než třeba člen hradní stráže. Ale i v případě dam může uniforma přidat na přitažlivosti. Cožpak není jedním z pomyslných vrcholů ženské elegance letuška? A jak si v takové konkurenci stojí dnešní železničářky a železničáři? Pojďme se nejprve trochu podívat do minulosti, která je v případě módy na kolejích docela pestrá.
Kde se vzala modrá drážní uniforma
Jak už bylo řečeno, uniforma nám především slouží k jednoznačné identifikaci toho, kdo ji nosí. Asi těžko bychom se během jízdy vlakem dobrovolně prokazovali platnou jízdenkou každému, kdo by nás k tomu vyzval. Stejně tak bychom mohli být v případě nějaké mimořádné situace značně nejistí, kdyby nás k přestupu do jiné vlakové soupravy nabádal nějaký „civil“. Marná sláva, uniforma nejen v těchto situacích ušetří plno vysvětlování a prokazování se, a cestujícím naopak dodá na klidu a jistotě, že se o ně stará někdo, komu mohou důvěřovat.
Když vznikaly první železniční společnosti, bylo od začátku jasné, že je potřeba zaměstnance od cestující veřejnosti na první pohled odlišit. Uniformy se v dobách Rakousko-Uherska obecně těšily mimořádné popularitě, takže logicky padla volba právě na ně. Důležité však bylo je dostatečně odlišit od běžných vojenských uniforem. Armáda v té době měla velmi silné postavení a její vedení nemělo pražádný zájem na tom, aby se do jejích řad, byť jen vzdáleně, přimíchávali nějací ajzboňáci (slangové označení železničáře). Stavovská čest byla tehdy v myslích lidí zakořeněna mnohem více, než je tomu dnes, a nehrálo významnou roli, zda se týkala vojenského důstojníka, nebo průvodčího.
Nejen červená drážní čepice Pokrývka hlavy má na dráze od samého začátku i jiný úkol než jen chránit před povětrnostními vlivy. U zaměstnanců, kteří neměli předepsán služební stejnokroj, právě čepice plnila funkci uniformy. Týkalo se to především technických a administrativních povolání. Důvod byl ryze praktický, samotná čepice byla levnější než celá uniforma. I ty se rozlišovaly podle funkce. Kromě klasické modré samozřejmě všichni znají červenou čepici výpravčích. Ti však z našich kolejí díky modernímu dálkovému řízení dopravy pomalu mizí. Světle modrá páska značila vlakvedoucího, červená vedoucího posunu. |
Jedním z hlavních poznávacích znaků příslušnosti k drážnímu společenství byla po dlouhou dobu tmavě modrá barva služebního oděvu. Není přesně známo, proč padla volba právě na ni, ale i v jiných zemích má její použití v souvislosti se železnicí dlouhou tradici.
Dnes už to tak ale úplně neplatí. Například vlakový personál sousedních Deutsche Bahn se od roku 2020 obléká do uniforem, kterým vévodí barva vínová. A i na tuzemských kolejích se s příchodem soukromých dopravců objevila u vlakových čet pro drážní dopravu netradiční, růžová barva.
Jako společenský status
Být zaměstnán na dráze bylo až do konce druhé světové války společenské terno a železničářská uniforma se těšila patřičné vážnosti. V případě vážné známosti s dívkou pak dodávala mladému muži status výhodné partie se zajištěnou penzí. Vzhledem k tomu, že se na dráze od počátku důsledně rozlišovaly jednotlivé funkce a bylo možné je vyčíst z podoby stejnokroje, dalo se na první pohled určit i platové zařazení potenciálního nápadníka. Inu, doba to byla složitá a romantika patřila více do literatury než do běžného života.
O romantice se nedalo mluvit ani po konci druhé světové války, kdy se chopili moci komunisté a noblesa první republiky i Rakousko-Uherska vzala za své. Ze železničářů se stala modrá armáda a vojenský duch se brzy projevil nejen v názvech některých funkcí, ale i v oblékání. Uniforma se střihem ještě více přiblížila tehdejším vojenským či policejním stejnokrojům. Oblékat ji nově museli všichni drážní zaměstnanci včetně těch, kteří nepřicházeli s cestujícími do styku. Asi není nutné zdůrazňovat, že i díky nepříliš pohodlnému střihu uniforem to nesli s jistou nelibostí.
V uvolněnějších šedesátých letech došlo i na úpravy drážních stejnokrojů, které se staly výrazně praktičtější a zaměstnanci si je natolik oblíbili, že je po úpravách souvisejících s rozpadem Československa nosili až do konce devadesátých let.
Cesta k modernímu dopravci
Po sametové revoluci a vzniku Českých drah se začala řešit i nová podoba drážních uniforem. Ty se výrazně civilním střihem snažily od vojenských mundúrů co nejvíce distancovat. V zásadě se jednalo o klasický pánský oblek v tradiční tmavě modré barvě, doplněný o elegantní červené linky. Dámy pak měly stejně jako u předchozích uniforem možnost volit mezi sakem s kalhotami, či s midi sukní. Jako první si nové uniformy vyzkoušely břeclavské vlakové čety v roce 1996. Novinkou v případě průvodčích bylo barevné odlišení kravat podle kategorie vlaků. Průvodčí na osobních vlacích a rychlících nosili tmavomodrou vázanku, v případě vlaků EC a IC vínově červenou. Dámy pak u vlaků vyšší kvality mohly zvolit vínový šátek. Cesta k návratu elegance na české koleje tím byla zahájena.
Letušky v letové hladině nula Letadla mají své letušky, vlaky pak průvodčí. Ale kromě nich jim jistou dobu sekundovaly i takzvané vlakušky. Jednalo se o personál primárně obsluhující cestující v první třídě, ať už šlo o donášku občerstvení, denního tisku, nebo o poskytnutí pomoci se zavazadlem či vyhledáním návazného spoje. Pro odlišení od běžného provozního personálu byly oděny do kostýmků kombinujících světle šedou a modrou barvu. |
Fenomén jménem Pendolino
Asi nejvíce se v novodobé historii Českých drah zapsal do povědomí veřejnosti vlak SuperCity Pendolino. Rychlé a spolehlivé spojení Prahy s Ostravou moderní jednotkou s naklápěcí skříní si záhy našlo své věrné zákazníky a i po příchodu modernějších a prostornějších Railjetů a ComfortJetů má tento spoj stále punc jedinečnosti. Svůj podíl na tom jistě má i propracovanost celkového konceptu, speciální uniformy vlakových čet nevyjímaje. Ty navázaly na civilnější pojetí nových stejnokrojů ČD a dále je rozvinuly, aniž by rezignovaly na glanc personálu vlaku nejvyšší kvality. Vázanky a šátky zde mají barvu žlutou, sako bylo možné nahradit elegantní pletenou vestičkou. Určitou provozní zvláštností bylo, že nově se do stejnokrojů jako vlaková četa oblékali i strojvedoucí.
Co se nosí na dráze dnes
Dnešní uniformy vlakových čet se plně sjednotily, ale jsou některé odlišnosti podle typu vlaků. Například tým obsluhující Pendolino poznáte podle doplňků žluté barvy. Týmy obsluhující ostatní vlaky vyšší kvality mají doplňky v barvě červené a ostatní, běžné spoje značí barva modrá. Samotný oděv vlakového personálu vyrobený známou oděvní firmou splňuje jak požadavky firmy na reprezentativní vzhled zaměstnanců, tak samotných železničářů na pohodlí během každodenního používání.
Kromě běžných uniforem můžete u zvláštních vlaků či na prezentacích novinek na kolejích natrefit na hostesky ve speciálních elegantních uniformách. Ty se poprvé objevily u personálu obsluhujícího spoje Bohemian Train, po ukončení tohoto projektu našly ideální uplatnění právě v oblasti propagace.
Text: Lenka Jakoubková
Foto: archiv ČD
Autor: redakce
Datum publikace:
