Vlakem, zimou a pády ke štěstí. Aneb jak jsme objevili ČD Bike

Vyrazit na aprílový rodinný cyklovýlet v pátek ráno, když jsou tři stupně nad nulou a chvílemi sněží, nezní zrovna jako plán roku. Ale přesto jsme to nevzdali. Z Prahy jsme vyjeli ranním vlakem směr Nymburk. Děti byly nadšené už od nástupiště, protože vlak = dobrodružství. A když jsme zjistili, že máme celé kupé jen pro sebe, bylo jasno – tenhle výlet začíná dobře.

Během cesty se kupé proměnilo v taneční parket, svačinovou stanici i ležící zónu. Děti střídaly role s takovou energií, až to vypadalo, jako bychom přibalili malý festival. Jen jsme si s manželem říkali, kdy jim ta energie dojde. Snad ne na kole.

ČD Bike: papíry, podpisy… A už jen jedete 

Protože vlastní kola s sebou nemáme, v Nymburce jsme zamířili do úschovny zavazadel, kde funguje služba ČD Bike. Proces půjčení byl vlastně jednoduchý, jen je potřeba počítat s tím, že zabere trochu času. Když si kola objednáte dopředu, budou připravená, což jsme udělali i my. Paní byla skvělá – všechno s námi prošla: kola, helmy, pumpičky, držáky na mobil, taštičky… všechno si lze zapůjčit. Nám stačily helmy a zámečky na kolo, kdybychom se po cestě chtěli někde ohřát. 

Vyplněný formulář s tím, co všechno si půjčujeme, jsme donesli na pokladnu. Tam už jsme jen zaplatili vratnou kauci (lze platit kartou i v hotovosti) a podepsali nájemní smlouvu. A pak už nás čekala ta nejlepší část: vyzvednout kola a vyrazit na výlet.

Malé pády, velká odvaha

Ne vždy všechno sedne na první pokus. Sedmiletý Samík dostal totiž o něco větší kolo, než na jaké je zvyklý. Ale chtěli jsme, aby si zkusil o jednu velikost větší, než má doma, jestli už to zvládne stejně jako jeho osmiletá sestra Miri. Výsledkem bylo pár drobných pádů, hlavně při sesedání. Náš malý hrdina to ale vzal sportovně, takže to byla spíš taková připomínka, že dobrodružství k dětskému pohybu patří. A taky že odhodlání často převáží nad strachem. Největší legrace byla, když jsem mu pokaždé pomáhala nasednout a rychle běžela ke svému kolu, abych ho brzy dojela a někde zase nespadnul.

Podél Labe: sníh, zima a překvapivé nadšení

Kola jsme vedli od nádraží jen kousek na cyklostezku podél Labe a pak už vyrazili směrem na Poděbrady. Plán byl jednoduchý: jeden břeh tam, druhý zpátky. Počasí však zůstávalo nekompromisní. Zima a chvílemi i sněžilo. Přesto se dělo něco nečekaného – děti jely bez protestů, bez stížností a bez obvyklé otázky „kdy už tam budeme“. Celkem jsme našlapali skoro šestnáct kilometrů.

Zatímco my dospělí jsme řešili vrstvy oblečení a zmrzlé ruce, děti si evidentně jely vlastní realitu. Proto jsme se s manželem těšili, jak se v Poděbradech zahřejeme v kavárně. Děti však odmítly a zamířily raději na hřiště.

Vrácení bez problémů a zpátky na koleje

Po návratu zpět do Nymburka proběhlo vrácení kol bez komplikací. Nejdřív jsme zamířili do půjčovny kol, kde paní vše zkontrolovala. A následně na pokladnu, kde nám vrátili kauci. Mimochodem vrácení kauce může být i na kartu, což celý proces příjemně zjednodušuje. 

Oběd jsme si dali poblíž nádraží a pak už zpátky na vlak. Tentokrát jsme ale zvolili první třídu, potřebovali jsme ji nutně vyzkoušet. Byla jsem opět nadšená, jak se v aplikaci Můj vlak přehledně nakupují jízdenky. Mrkla na řazení vlaku, zkontrolovala, jak moc je plný, a vybrala přesně kupé pro nás – kousek od WC a úplně prázdné. A rovnou jsem nám koupila i místenky. Easy! A hlavně díky apce víte, kam máte jít. Zda je váš vůz řazený přímo za lokomotivou, nebo na konci vlaku.

První třída jako dětský objev roku

Kupé v první třídě nabízí víc prostoru – a hlavně víc možností. Sedačky se dají lépe rozložit a během chvíle tak vzniklo improvizované „letiště“. Děti odpočívaly, my jsme si dopřáli kávu a pojízdný minibar přidal malý bonus v podobě sladkostí. Cesta zpět byla klidnější, pomalejší, nikomu se vlastně nechtělo vystupovat. A pak přišel moment, který celý den symbolicky uzavřel. Samík oslovil průvodčí s naprostou jistotou: „Paní průvodčka“.

Proč to zkusit taky

Spojení vlaku a ČD Bike ukazuje, že výlet nemusí být dokonale naplánovaný ani ideálně načasovaný, aby se podařil. Ano, chce to trochu trpělivosti. Ano, počasí nemusí spolupracovat a občas někdo spadne. Ale právě v tom je to kouzlo.

Je to jednoduché, dostupné a překvapivě dobrodružné. A možná zjistíte totéž co my – že i když je chladno, může být cyklovýlet jeden z nejlepších nápadů. A v létě? To musí být úplná bomba, nemyslíte?