To bývaly zimy

V posledních letech už zimy zdaleka nepřipomínají ty, o kterých vyprávějí staré kroniky. Napadne pár centimetrů sněhu, teploty oscilují kolem nuly, a když už mráz udeří, bývá jen na několik dnů. Na začátku 20. století však zimy bývaly mnohem vytrvalejší a sněhově bohatší. Přinášely dlouhé týdny hlubokých mrazů i závěje, se kterými se železnice musela každoročně vypořádávat.

To v zimě 1910/11 padal sníh ostošest. Na Lysé hoře ho naměřili skoro pět metrů a rekordních 510 centimetrů bylo v březnu 1911. V roce 1939 měla Lysá hora sněhovou čepici jen ze tří metrů sněhu, stejně jako v letech 1952 a 1953. Dokonce prý 8. listopadu 1952 napadlo za jediný den devadesát centimetrů. Hodně sněhu napadlo také v zimě 1928/29. To ale celou Evropu sužoval hlavně mráz. Dne 11. února 1929 naměřili v Litvínovicích u Českých Budějovic arktických –42,2 °C, a navíc mrzlo souvisle po dobu 62 dní. 

Minus čtyřicet a žádný vlak nevyjel 

Denní tisk tehdy přinášel děsuplné zprávy o působení zimy, například: „Českobudějovický občan zmrzl u stolu. V obci Stropnice u Římova zmrzl místní občan Tomáš Kubala. Nalezen byl u stolu úplně zkřehlý a sousedé nemohli ho od stolu ani odtrhnouti. Smrt zastihla ho asi v době, kdy na Budějovicku poklesla rtuť v teploměru pod minus 40 stupňů Celsia.“ Fejetonista Národní politiky Břetislav Jedlička Brodský napsal ve svém novinovém sloupku: „Na nádražích čeká se večer na odpolední rychlík a ráno na večerní z předešlého dne.“ Ovšem ono bylo ještě hůř: „Ráno nevyjel z bratislavského nádraží jediný vlak. Též doprava městskou elektrickou drahou nebyla vůbec zahájena a na elektrické dráze Vídeň–Bratislava byla doprava uzavřena,“ napsal v nejmrazivější dny brněnský list Moravská orlice. Tuhé a na sníh bohaté zimy panovaly také ve válečných 40. letech.

Česko nemá sice velehory, ale jeho reliéf je velmi hornatý a je zde mnoho tratí a regionů, které mají skutečně horské nebo téměř arktické podmínky. Stačí vzpomenout na českou Sibiř nebo Kanadu. Náročné horské tratě vedly ale také přes Krušné hory nebo Jeseníky. Proto také naše železnice využívaly množství prostředků pro odstranění sněhu navátého na koleje.

Klímův sněhový pluh

Zpočátku byly lokomotivy vybavené obyčejnými sněhovými pluhy, radlicemi, na zimu namontovanými na čelník. Plechy obvykle tvarované do šípu však nesměly bránit provozu ani údržbě lokomotiv. Proto byly relativně malé a dokázaly odstranit jen malé závěje o výšce pár desítek centimetrů, obvykle do půl metru. V horských podmínkách a na sníh bohatých zimách to ale nestačilo.

Teprve před sto lety vyřešil problém konstruktér Rudolf Klíma. Německá verze jména vytváří malou slovní hříčku. V originále název Klima-Schneepflug lze totiž přeložit jako Klímův sněhový pluh stejně jako klimatický sněhový pluh. 

Rudolf Klíma umístil sněhový pluh na tendr, který se připojil před lokomotivu. Díky tomu mohl být skutečně velký, s výškou radlice až 1,5 metru, takže si poradil i s vysokými závějemi. Navíc vynálezce navrhnul jeho jednotlivé části jako pohyblivé, a tak mohl pluh vytlačovat sníh podle potřeby do obou stran, anebo jen na jednu z nich, libovolně na levou nebo na pravou. První provedení měla šířku necelé čtyři metry, ale díky přídavným sklopným křídlům dokázaly pozdější pluhy odklidit sníh z kolejí o šířce až 4,8 metru. Balast pak brání vykolejení při prorážení sněhových závějí. 

Budovatelské nápady: MiGy na kolejích

ČSD využívaly různé pluhy. Od 70. let se stal zřejmě nejrozšířenějším typem pluh importovaný z Polska, který lze ještě na některých místech vidět. V letech 1972 až 1989 jich vyrobil závod ZNTK Stargrad pod označením 411S celkem 158 kusů a část mířila k ČSD. Čtyřnápravové speciální vozidlo o délce skoro šestnáct metrů váží až 64 tun a sada hydraulicky stavitelných křídel umožňuje odklízet sníh v šířce až šesti metrů. K jeho nasazení byla třeba lokomotiva o tažné síle 77 až 180 kN. 

V období budovatelského nadšení na přelomu 50. a 60. let se objevily i další vynálezy na odklízení sněhu, třeba upravené motory proudových stíhaček MiG 15. Výhodou bylo, že horký proud vzduchu sníh rychle rozpustil. Nevýhodou, že se změnil ve vodu a ta zatékala do různých částí výhybky, kde mohla zamrznout a způsobit jiné problémy. 

Dnes se u nás k odstranění sněhu používají motorové univerzální vozíky MUV osazené nástavbami v podobě sněhové frézy a pluhu.

Petr Šťáhlavský
ČD Železničář, prosinec/2025