Postav si vlastní raketu

Koníčky mají mnoho podob. Někdo sbírá známky, někdo lepí modely letadel či vlaků a někdo – konstruuje rakety. Netradiční zálibě se věnují mladí lidé sdružení v organizaci Czech Rocket Society. Jsou tak zapálení, že k zárodkům raketového inženýrství inspirují i další studenty. Například soutěží Czech Rocket Challenge, jejíž letošní ročník vyvrcholil v létě na letišti v Moravské Třebové.

Malé letiště na pomezí Čech a Moravy se na začátku července proměnilo v kosmodrom. Na konci ranveje, odkud běžně startují drobná letadla, stojí tři věže – odpalovací rampy. Přibližně dvacítka týmů středoškolských i vysokoškolských studentů tu postupně otestuje bezmála půlroční úsilí, které soutěži věnovali. „V únoru a březnu proběhly workshopy, kde se soutěžící dozvěděli, jak raketu zkonstruovat. Následně nám posílali své konstrukční plány a pak začali stavět asi tak jeden metr dlouhé rakety. Dnes se ukáže, jak se jim to povedlo,“ shrnuje průběh soutěže předseda Czech Rocket Society (CRS) Šimon Cerman. 

Odborná komise každou raketu důkladně prohlédne a teprve pak povolí start. „Letiště je dnes pro letadla uzavřené. V době odpalu se dokonce uzavírají i všechny cesty a silnice v perimetru osm set metrů od rampy. Každý odpal musí být zkoordinovaný s řídicí věží letiště a v blízkosti rampy se při odpalu mohou nacházet jen pořadatelé, kteří dbají na bezpečnost, a v určené vzdálenosti soutěžní týmy,“ vysvětluje Šimon. Je pravda, že pokud na letiště dorazí zájemci z řad široké veřejnosti, pohled na odpalované rakety si nejlépe užijí s dalekohledem. Od letištní haly jsou drobné odpalovací rampy stěží viditelné. 

Každá raketa má svůj úkol

Úkolem týmů není jen samotná konstrukce rakety, ale i splnění experimentu. Začátečníci musí pomocí rakety vynést do vzduchu vajíčko a nerozbité ho vrátit na zem. Zkušenější soutěžící by si měli poradit s vědeckým zadáním. „My třeba chceme zjistit, jaký vliv má volba materiálu na chvění křidélek za letu. Použili jsme dva různé materiály a každé křidélko jsme osadili tensometrem. Zatímco raketa poletí, budeme do počítače dostávat naměřená data, která hned vyhodnotíme,“ plánují 18letá Lucie Endlová a 19letý Tomáš Michal, kteří jsou členy skupiny Space Carrots. Všechny členy oslovit nemůžu, protože jsou zaneprázdnění posledními úpravami rakety. Zkušenosti mají bohaté, letos jsou na soutěži asi popáté. 

Rakety soutěžící odpalují postupně. Ve chvíli, kdy dostanou povolení, zahájí odpočítávání, a nakonec stisknou tlačítko. Rádiové vlny signál z několik metrů vzdáleného odpaliště přenesou k rampě, v raketě se zažehne motor a s jasně viditelnou stopou vystřelí několik set metrů vysoko. V tuto chvíli je mezi soutěžícími znát značné napětí. „Nám se neotevřel padák!“ slyším smutné zjištění. Za chvíli raketa prudce dopadne do trávy. Jiné týmy ale při dalších odpalech jásají – padák se jejich raketám otevřel, a ty se ladně snáší k zemi. Každý tým musí svou raketu pečlivě sledovat, což vzhledem k jejich velikosti není zrovna jednoduché. Soutěžící ji musí najít a odnést. „Každý rok máme čím dál více zájemců. Vzhledem k tomu, že jsme v Evropě poměrně unikátní, dáváme prostor i týmům ze zahraničí. Letos tu máme soutěžící například z Řecka či Polska, kdysi se k nám přihlásil tým dokonce až z Indie,“ je spokojený Šimon Cerman.

Velmi užitečný koníček

Členové pořádající organizace Czech Rocket Society jsou sami středoškolskými a vysokoškolskými studenty. Je jich asi padesát a bydlí napříč republikou, a tak většinu času spolu komunikují na dálku. Každý zodpovídá za některou část projektu, například za konstrukci určitého komponentu. „Děláme to ve škole nebo doma. Čas od času se sejdeme a díly dáváme dohromady. Nakonec raketu otestujeme,“ popisuje Šimon. Podle něho ale nejde jen o koníček: „Rakety koncipujeme tak, že nám umožňují testovat různé technologie a zařízení, čímž můžeme průmyslovým partnerům nabízet cennou spolupráci.“

Rakety na festivalu Maker Faire

Rakety, které CRS konstruuje, jsou o dost větší než ty, které soutěží na letišti v Moravské Třebové. Vedle pořadatelského stánku se k nebi tyčí asi tříapůlmetrová úzká raketa Foglar. „Používáme do ní pevné palivo, je to něco na bázi cukru a hnojiva. Konkrétně tato raketa je teprve ve vývoji, navazujeme s ní ale na starší typy, se kterými jsme už běžně létali. Například jsme je využili pro soutěže malých studentských satelitů CanSat. Satelity jsme vynesli do požadované výšky, pohybovalo se to ve stovkách metrů nad zemí, vypustili je a ony se pak na padácích snesly k zemi a měřily atmosférická data,“ ukazuje Jakub Kornel. Vedle na stolku pak leží díly další rakety. „Té říkáme Spark a také ji teprve konstruujeme. Létat bude na kapalinu na bázi lihu. Konstrukčně dokáže vyletět až tři kilometry vysoko, ale reálně to nejspíše bude výrazně méně, mimo jiné kvůli bezpečnosti letového provozu.“ Vymyslet a zkonstruovat raketu trvá asi rok až dva a na začátku si konstruktéři musí poradit s řadou výpočtů a provést několik simulací. Musí například zjistit, jaké budou v raketě teploty a tlaky. To má vliv třeba na vhodnou šířku stěny.

Obě tyto rakety CRS prezentuje během festivalů inovací, kreativity a kutilství Maker Faire, které po celý rok probíhají napříč republikou. „Festivalů Maker Faire se účastníme už asi tři roky a jsme velmi spokojení. Vždycky tam potkáme spoustu nových lidí, které můžeme do naší činnosti buď přímo zapojit, nebo s nimi jakkoliv spolupracovat. Je to skvělá příležitost popularizovat vesmír, protože hodně lidí má o vesmírné technologie zájem, ale neví, jak se k nim dostat. My jim to umožníme,“ oceňuje Tereza Gloserová.

Advertorial