Západní Papua: Na hranici divočiny a naděje

Na mapě světa působí Papua jako vzdálený kout Indonésie. Pro mě byla místem, kam jsem se chtěla podívat téměř celý život. Cesta za největšími mořskými želvami světa se nakonec proměnila v příběh o divoké přírodě, lidech, naději i otázce, co vlastně znamená skutečná ochrana přírody.

V šesti letech jsem za vysvědčení dostala suchozemskou želvu. O mnoho let později jsem založila organizaci na ochranu mořských želv a dnes podporujeme projekty v Indonésii i na Srí Lance. Jedno speciální místo ale zbývalo navštívit – Západní Papuu. Právě sem totiž připlouvají největší mořské želvy planety, kožatky velké. Na pláže Jeen Yessa a Jeen Syuab jich míří 75 % celé populace západního Pacifiku! Jenže jejich počty za poslední desetiletí dramaticky klesly kvůli pytláctví a dalším hrozbám.  

Po čtyřech vlacích, pěti letadlech, pěti hodinách v autě a dvou plavbách na člunech konečně vystupujeme na pobřeží. Tady žádné hotely ani lehátka nečekejte. Jen nekonečnou pláž, tropický prales a pocit, že civilizace zůstala stovky kilometrů za námi.

Ochrana nezačíná u želv

Naše první zastávka překvapivě nevede k oceánu, ale do nenápadného domku s názvem House of Learning. Místní studenti z Univerzity Papua tu učí děti angličtinu, práci s počítačem i základům ochrany přírody. Právě vzdělávání je totiž možná tou nejdůležitější ochranou ze všech.

Ve třídě visí mapa světa, model sluneční soustavy i knihovnička. Děti sedí s obrovským zaujetím a jejich učitelé jsou jen o pár let starší než ony samy. Vidí tak, že i pro ně může existovat jiná budoucnost než ilegální těžba zlata v národním parku nebo lov.

Noc, kdy připlouvají dinosauři

Další plavba člunem ještě dál. Základna ochranářů je prakticky malý tábor – vlastně je tu jen venkovní kuchyň krytá plachtou a několik stanů. Po dlouhé cestě uléhám do jednoho z nich. Jenže po chvíli mě budí ochranář – připlavala želva. Rozsvěcím speciální baterku. Jen červené světlo neruší želvy, které se pomalu vynořují z oceánu.

Kožatka velká nepřipomíná žádnou jinou želvu. Nemá tvrdý krunýř, ale pružný kožovitý. Může dorůst až dva metry délky a vážit i přes 900 kilogramů. Když vyplave z moře a těžkopádně se pohybuje po pláži, člověk má pocit, že sleduje živou fosilii. Tyto želvy jsou tu už 110 milionů let.

Trpělivě čekáme. Obrovskými ploutvemi vyhrabává hnízdo, klade více než stovku vajec a pak je pečlivě zahrabává. Celý proces trvá několik hodin. Když nakonec mizí zpět v moři, na pláži po ní zůstávají obrovské stopy.

Ráno plné ptačích hlasů

Život v táboře začíná východem slunce. Sprchou je potok protékající pralesem, peru prádlo a kolem létají zoborožci, kakaduové i motýli všech barev. Na listu je ještěrka a ve vodě kromě malých rybek i sladkovodní krevetky.

V pralese nacházíme obří stromy s deskovitými kořeny, stopy divokých prasat, žijí tu i kasuáři, jedni z největších ptáků světa. Každý krok doprovází koncert cikád a ptáků. Místy cesta mizí v bahně, jinde vede po rozpáleném písku. V bažinách žijí i krokodýly a okolo taboni, speciální ptáci, kteří zahrabávají vejce do tlejícího listí místo aby na nich seděli. 

Když ochrana nestačí

Rangeři každou noc hlídají pláž. Některá hnízda přenášejí do bezpečí, jiná chrání jednoduchými ploty z kůlů proti divokým prasatům a psům. Tam, kde hrozí přehřátí písku, vytvářejí stín z palmových listů.

Večer se vypouští do moře malé želvy, které se právě vylíhly. Jsou sotva několik centimetrů dlouhé a jejich cesta začíná okamžitě bojem o přežití. Na písku na ně čekají krabi i divocí psy, v moři pak ryby, za vzduchu číhá i orel.

Jenže největší hrozbou nejsou predátoři

U vesnice jsme viděli dvě karety obrovské převrácené na zádech. Jsou ještě živé, ale umírají. Místní je ulovili harpunou. Další krunýře už leží opodál prázdné. Želví maso je součástí tradičních oslav v kostele.

Nikdo nekřičí. Nikdo se nehádá. Jen stojíme mlčky a přemýšlíme, jak skloubit ochranu přírody s tradicemi lidí, kteří zde žijí po generace. Odpověď není jednoduchá, ale my věříme, že tradice se vzděláváním mohou změnit. Dříve tu lidé chodili jen v bederních rouškách, dnes už odhalený nechodí nikdo…

Jen na Papui je přes 250 místních jazyků, každý kmen má svůj. Skoro dva tisíce druhů ryb, úžasné korálové útesy, sedmnáct druhů velryb a delfínů.

Papua není jen příroda

Po několika dnech se vracíme do města Manokwari. Na trhu prodávají ženy ovoce, zeleninu i tradiční tašky pletené z kůry stromů. A jen o pár ulic dál stojí moderní obchodní centrum připomínající evropské supermarkety.

Večer pak sedíme v kavárně na pláži. Surfaři čekají na poslední vlny, hraje živá hudba a slunce mizí v oceánu.

Papua je plná kontrastů. Vedle tradičních vesnic rostou města. Vedle pralesa vznikají nelegální zlaté doly. Vedle nádherné přírody existují problémy, které nejsou na první pohled vidět.

Přesun na Bali

Z Papuy míříme na Bali. Turistická centra zde mimo jiné nabízejí možnost pohladit si želvu nebo ji za poplatek vypustit do moře. Dostanete i certifikát.

Na první pohled to působí jako ochrana přírody. Ve skutečnosti ale nacházíme desítky dospělých želv uvězněných v malých betonových nádržích, mláďata namačkaná v bazénech a vejce přenesená do nevyhovujících podmínek. Želvy pomalu umírají hlady, ochabují jim svaly, nemohou se potápět, nemají možnost hledat a lovit potravu, vytrácí se i instinkt, jak se vrátit klást vejce na pláž, kde se kdysi narodily.

Kontrast s Papuou je obrovský, nikde na Bali totiž želvy jinak „nechrání“.

Skutečná ochrana často není tolik vidět. Je náročnější, pomalejší, probíhá hlavně v noci a nikdo si neodnese fotografii se želvou v ruce.

Místo, které dává naději

Když se poslední večer na Papui vypouštěly malé želvy do oceánu, mizely ve vlnách stejně jako jejich předci už před miliony let. V oceánu nepřežije každá. Vím ale, že každá zachráněná snůška a každý člověk, který pochopí, proč želvy patří do moře, a ne do betonových bazénů, dává jejich příběhu naději.

Podívejte se prosím před návštěvou želvího centra na fotky z něj na internetu. Pokud uvidíte želvy v bazénech, jděte jinam. I tato zdánlivě malá změna může zachránit nejen želvy, ale díky nim i rovnováhu v celém oceánu…

www.morskezelvy.cz

Text: Hana Vašina Svobodová